Za základní chartu zednářství se pokládají The Old Charges, Staré povinnosti, vypracované anglikánským pastorem Jakubem (anglicky James) Andersonem a hugenotem a učencem francouzského původu Theophilem Desaguliers. Staré povinnosti byly přijaty jako základní stanovy anglického a později i celosvětového zednářství v roce 1723 a dodnes jsou uznávány, i přes mnohé anachronismy, za soubor základních zásad sdružení. V prvním článku „O Bohu a náboženství“ je zakotvena zásada celosvětového sbratření lidstva slovy: “ … nyní jest uznáváno za mnohem správnější, aby (lidé) vyznávali ono náboženství, v němž jsou všichni lidé zajedno, neboť ponechávají každému jeho přesvědčení … jest zednářství pojítkem a prostředkem k založení věrného přátelství mezi těmi, kteří by si jinak zůstali cizími“.

Myšlenka přirozeného náboženství je odrazem představy o přirozeném právu, která vznikla v Nizozemí v předchozím století a byla formulována Hugo de Grootem. Hovoří-li autor či autoři Starých Povinností o novém náboženství, nemají na mysli tedy novou církev nebo vyznání, nýbrž společnou základnu náboženství již existujících. V této představě je obsažena nerozlučně i zásada maximální tolerance, která je další stěžejní zásadou zednářství.

Aby zdůraznili duchovní základ zednářství, uvádějí autoři výčet vlastností jež jsou s členstvím neslučitelné, slovy „stupid atheist nor an irreligious libertine“, tupý neznaboh a protinábožensky smýšlející nemravný člověk.

Další základní zásadou je, že člen bratrstva musí být loajální ke svému státu a že musí přísně dodržovat jeho zákony. Tato zásada znamená ve svých důsledcích, že v této instituci není dáno otevřené pole k vytváření nadstátních center, která by cestou podřízenosti ovládala dílčí organizace v jednotlivých státech. Rovněž je v rozporu s touto zásadou, aby jedna organizace zakládala lóže na území druhého státu.

Vedle Starých povinností se všeobecnému uznání těší i další zásady zvané Landmarks, což značí nejzazší hranice, hraniční kameny v přeneseném smyslu, tedy principy či zásady, jež nelze obejít nebo nedodržet, podobně jako nebylo přípustné přenést hraniční kámen, vytyčující hranice pozemkového vlastnictví. Přes tento slibný název je skutečný obsah těchto zvykových pravidel nejednotný a vedl k rozporným výkladům. Američtí zednáři se snažili z těchto pravidel odvodit zednářský systém zvykového práva. Staré povinnosti se sice o Landmarks výslovně zmiňují, a to v Pravidlech (Regulations), jež jsou přílohou k nim, avšak neurčují, co tento pojem znamená. V důsledku toho vznikly různé od sebe se lišící systémy, sestávající ze sedmi článků dle Nathana Roscoe Pounda, z devíti článků podle Josefa D. Evanse a konečně z pětadvaceti článků dle Alberta G. Mackeye, jmenujeme-li ty nejdůležitější z anglosaské oblasti. Německého původu je systém Gottfrieda Josepha Gabriela Findela o devíti článcích. Společné prvky těchto sestav jsou víra v Boha či uznání všeobecného náboženství, zachovávání zednářského tajemství a ve většině z nich též výlučný přístup pouze svobodným osobám mužského pohlaví. V praxi každá zednářská obedience uznává ten či onen systém Landmarks a v důsledku této nejednotnosti nemohlo ani vzniknout jednotné zvykové či kodifikované právo zednářské. Některé velkolóže a Velké Orienty mají normy hmotně i procesně právní začleněny přímo ve svých Konstitucích a jimi se řídí, spolu s obecně právními normami své země.