Je obtížné odpovědět na otázku ve které zemi či oblasti zednářství skutečně vzniklo. Jeho práce byla z valné části skryta profánnímu světu, historické prameny, které se zachovaly až do našich dob, jsou neúplné, prošly sítem staletí plných převratných událostí a je spíše dílem náhody, které z historických zpráv se zachovaly a které navždy zanikly v zapomenutí. Viděno z dlouhodobého historického nadhledu jeví se zednářské poselství dnešku jako několik tisíciletí trvající štafeta, která se vynořila z hlubin dávnověku někde v oblasti mezi Nilem a Eufratem. Přes řecké mysterijní školy pokračovala římskými „collegia fabrorum“ a jejich následovníky, bratrstvy stavitelů ze severní Itálie, Comacinů, přežila turbulentní epochu stěhování národů. Dalšími světlonoši byly stavební hutě a compagnones; za masony, zedníky a stavitele hmoty i ducha, se prohlašovala tato společenství až ve vrcholícím středověku a to na britských ostrovech. Tuto oblast můžeme právem nejspíše pokládat za kolébku zednářství v dnešním slova smyslu a odtud pocházejí též nejstarší listinné důkazy o jeho existenci.

Manuscript Regius, dle francouzského badatele Naudona nejstarší známý zednářský dokument, báseň z devadesátých let 16. století, pochází z Anglie. Je pozoruhodné, že již tam jsou zmínky o členech lóží, kteří nebyli zřejmě výkonnými řemeslníky a byli „přijatí“, tedy „accepted“, což ukazuje, že přechod od vlastních členů k členům přijatým, a tím i přechod od operativního zednářství k zednářství spekulativnímu, začal na britských ostrovech dříve než v kontinentální Evropě. Ve Skotsku byli členové lóží privilegiem z roku 1437 postaveni pod dědičnou ochranu skotských králů. Jak v Anglii tak i ve Skotsku existovalo zednářství již několik století před rokem 1717, který je obecně pokládán za rok vzniku zednářství proto, že toho roku vytvořily čtyři zednářské lóže první Velkou lóži, v den svátku svatého Jana Křtitele 24. června.

Z britských ostrovů se zednářství rozšířilo do celého světa, zednářství anglické s rozvojem britského impéria jakožto odnože mateřské Spojené velkolóže starých svobodných a přijatých zednářů, a zednářství skotské, jež dalo vznik druhé nejsilnější větvi zednářství, zednářství francouzskému. Anglické zednářství se rozvíjelo pod ochranou královské rodiny a v jeho řadách nechyběli příslušníci vysoké šlechty a kléru anglikánské církve. V třicátých letech našeho století měla Spojená Velkolóže víc než pět tisíc lóží s přibližně 300 000 členů, včetně zámořských distriktních velkolóží a inspektorátů v osmatřiceti zámořských zemích. Americké zednářství je samostatnou odnoží zednářství anglického a počtem členů stojí na prvním místě na světě. Sestává se z pěti velkých obediencí a praví se, že téměř každý desátý Američan je členem jedné z nich.

Tímto masovým rozšířením utrpěla kvalita lóžové práce, iniciační charakter se namnoze vytratil a rituální činnost se stala formální a zpovrchněla. Těžiště se přeneslo do dobročinné a společenské činnosti a pouze malá menšina volá po prohloubení vnitřního života a po studiu zednářské symboliky. Zevně si však americké zednářství podrželo religiozní povahu, na oltáři v lóžích nikdy nechybí bible a v rituálu vždy zazní invokace Velkého Stavitele Všehomíra.

Historické prameny o americkém zednářství počínají třicátými léty 18.st. a vznik Unie je s ním nerozlučně spjat. Hnutí přežilo období antimasonismu začínající roku 1826 Morganovou aférou a do dnešní doby se rozrostlo v nejsilnější národní organizaci na světě, zahrnující 51 velkolóží v jednotlivých členských státech Unie s více než čtyřmi milióny členů. Jsou sdruženi ve 12 000 třístupňových, tzv. symbolických nebo „modrých“ lóžích nebo v dalších čtyřech zednářských organizacích či řádech, které se nazývají Skotský ritus, Rytíři templu, Tajný či skrytý nebo Kryptický ritus a Královský Oblouk.

V tzv. regulérním, tj. Anglií uznávaném americkém zednářství tedy neexistuje žádná celonárodní, ústřední velkolóže. Mnoho osob je členy několika ritů současně. Černoši mají vlastní lóže, Prince-Hall-Lodges, odvozené od jediné americké „regulérní“ lóže pro černochy se sídlem v Bostonu, nesoucí totéž jméno. Kromě těchto skutečně zednářských útvarů existují ve Spojených státech organizace zednářství blízké, zvané „postranní řády – side orders“, např. Řád východní hvězdy nebo tzv. shrineres, plným jménem Starý Arabský Řád Vznešených Mystické Archy – the Ancient Arabic Order of the Nobles of the Mystic Shrine (AAONMS), a další.

Oproti anglosaské oblasti byl vývoj v zemích frankofonních a v zemích otevřených francouzské kultuře výrazně spirituálnější. Skotský ritus, o němž jsme hovořili jinde, se svými esoterickými zasvěceními, je vzdor svému názvu původu francouzského a nese jeho pečeť. Francie vytvořila instituci Velkého Orientu, což je podobný útvar jako velkolóže, avšak na federativním základě, a může sdružovat organismy různých ritů.

Nejsilnější francouzskou obediencí je Velký Orient Francie, Grand Orient de France (GODF), založený r. 1773. Má tři základní stupně symbolické a Starobylý a Přijatý Skotský Ritus, Rite écossais ancien et accepté (REAA), pracující ve 4. až 33. stupni. Od roku 1877 je pokládán za neregulérní, protože vypustil ze své nauky článek o Velkém Staviteli Všehomíra jakožto zdroje všeho bytí. Učinil tak ve snaze domyslet do důsledku zásadu tolerance, nestal se tím však obediencí ateistickou. Velký Orient čítá přes 600 lóží s 30 000 členy.

Za neregulérní je rovněž pokládána Anglií Grande Loge de France (GLDF), která má podobnou strukturu a je na druhém místě ve Francii co do počtu členů.

Za regulérní je naopak pokládána Grande Loge Nationale Française (GLNF). Má tři stupně symbolické a ve vyšších stupních místo skotského ritu tzv. rite émulation.

Ve Francii má významné místo zednářství smíšené a zednářství ženské. Zednářský Mezinárodní smíšený řád lidské právo (Ordre maçonnique mixte international le Droit humain) byl založen roku 1893 Marií Deraismes a Georgem Martinem. Má ústředí ve Francii a lóže ve 30 zemích světa. Zastává rovnost mužů a žen a ženy též přijímá. V Čechách byla založena první lóže tohoto druhu roku 1905. Od Droit Humain se odštěpily některé zahraniční lóže a vytvořily národní obedience tohoto liberálního druhu, např. v Německu a Rakousku pod názvem Orden Humanitas, ve Švédsku Ius Humanum. Na tomto místě je třeba podotknout, že se zásadně odmítá podřízenost lóží v jedné zemi nadřízené instanci v jiné zemi a tento jev se pokládá za ideový „kolonialismus“. S tímto principem se Droit Humain dostal při své expanzi do zahraničí do rozporu. Další smíšené obedience ve Francii jsou Grande Loge mixte universelle (GLMU), rovněž odštěpená od Droit Humain, a Grande Loge Mixte de France (GLMF), jakož i smíšený ritus Memphis-Misraim, vycházející z egyptské esoteriky, hermetismu a okultních nauk.

Výlučně ženskou institucí je Grande Loge Féminine de France (GLFF). Je zcela nezávislá a čítá přes 160 lóží s více než 6 000 členkami. Pracuje ve třech základních stupních a ve skotském ritu a má několik lóží i mimo Francii.

V Německu byla první lóže založena r. 1737 na základě anglické charty (zakládací listiny), o rok později byl zasvěcen následník pruského trůnu, pozdější pruský král Bedřich Veliký. Vznikla řada velkolóží, které se nikdy nepodařilo sjednotit. Nejsilnější se nazývala U tří zeměkoulí (Zu den drei Weltkugeln), která měla před nástupem nacismu 20 000 členů, z celkového počtu 60 000 členů v celém Německu, organizovaných v 650 lóžích.

Po 2. světové válce byly roku 1957 vytvořeny Spojené velkolóže německé (Vereinigte Grosslogen von Deutschland) jako střechová organizace pěti velkolóží, z nichž nejpočetnější a nejvýznamnější je Grossloge der Alten Freien und Angenommenen Maurer von Deutschland (Staří svobodní a přijatí zednáři Německa) s více než 12 000 členy a 300 lóžemi, mezi něž náleží i lóže exilová „Tomáš G. Masaryk“.

Vcelku má německé zednářství okolo 450 lóží mužských a několik lóží smíšených řádu Humanitas a řádu Droit Humain.

Založení zednářství v Itálii je datováno rokem 1733. Kolébkou italského zednářství je Toskánsko, kde pod ochranou vévody Jana Gastona a jeho nástupce Františka Lotrinského vznikly první lóže ve Florencii v létech 1733 až 1734. František Lotrinský, manžel císařovny Marie Terezie, byl zasvěcen v Haagu r. 1731. Po Florencii následovala další toskánská města Livorno, Lucca a Pisa.

První velkolóže na území dnešní Itálie vznikla v království Neapolském roku 1764 a pracovala ve skotském ritu. Za mateřskou národní lóži se pokládá Velký Orient Italský, založený Francouzi v Miláně roku 1805. Jeho iniciátorem byl hrabě Alexandre François Auguste de Grasse-Tilly, při zahajovací slavnosti hrál jeho člen Niccolò Paganini.

Dnešní obě velké obedience italské, Grande Oriente d’Italia (Palazzo Giustiniani), mající 18 000 členů, a Gran Loggia d’Italia (Piazza del Gesù – Palazzo Vitelleschi) s 8 000 členy, odvozují svůj původ od tohoto založení. Posléze zmíněná obedience přijímá i ženy a je proto pokládána za neregulérní. Odhlédneme-li od Francie, která je kolébkou zednářství přijímajícího ženy, je tato lóže nejsilnější organizací tohoto liberálního typu v Evropě a pravděpodobně i na světě.

Kromě střední Evropy a anglosaské části Ameriky, kde jsou nejsilnější zednářské organizace, je silné zednářství též v Latinské Americe, zejména v Brazílii, kde jsou nezávislé obedience v každém ze spolkových států. Islámské státy Asie a Afriky mají též vlastní organizace, zednářství je rozšířeno téměř ve všech zemích kdysi náležejících Britskému společenství národů i v zemích, které k němu dosud náležejí. Islámská zednářská kultura navazuje na vlastní historické tradice duchovních bratrstev, zvaných Taríky (anglicky tariqa), jež čerpají z nepřehledných pokladů arabské, osmanské a perské spirituality. I státy postkomunistické, zejména Rusko, Ukrajina a Polsko, se vracejí ke svým, po dobu komunismu zapomenutým, tradicím.

Z tohoto letmého pohledu na složitou paletu zednářských organizací ve světě vyplývá absurdita představ o skryté velmoci, která centrálně ovlivňuje dění na této planetě. Názory tohoto druhu, šířené v málo informované veřejnosti, slouží záměrně k rozdmýchávání nenávisti a strachu.

Skutečnost je zcela jiná. Na celém světě je přes sto nezávislých, tzv. regulérních organizací, které se navzájem jako takové uznávají a odvozují svůj původ od světově uznávané anglické Spojené Velkolóže, jež též vydává pravidelně ročenky s jejich přesným seznamem. Téměř polovina těchto obediencí má své sídlo v USA, přes dvacet dalších je z Latinské Ameriky a o zbytek se dělí Evropa s ostatními kontinenty. Toto zednářství Anglií uznávané představuje více než čtyři pětiny. Obedience „neregulérní“, v celosvětovém rámci malá menšina, toto označení odmítají, upírají anglické obedienci právo rozhodovat o tom, zda ta či ona organizace je skutečně zednářská. Méněcennost těchto tzv. neregulérních obediencí a lóží je v mnohém ohledu diskutabilní. Jeden, již zesnulý badatel v zednářství, sám člen regulérního zednářství německého, sepsal o německých „Winkellogen“ pojednání a došel k závěru, že v těchto útvarech najdeme mnohdy takové duchovní hodnoty, které by si regulérní zednářství mohlo jen přát …

Problém regularity je charakteristický pro moderní zednářství a stojí za to se jím krátce zabývat. Regulérní značí odpovídajícím regulím, tedy zásadám, závazným předpisům psaným, případně pevně ustáleným pravidlům zvykovým. S tím je ovšem spojena otázka, který orgán či gremium je může stanovit a kým je k tomu oprávněn. Za závazné jsou všeobecně pokládané shora zmíněné Staré povinnosti, již méně Landmarks, neboť zde již máme několik odlišných verzí. Avšak ani ve Starých povinnostech nikde nečteme, že instituce, která je vytvořila, je povolána rozhodovati o tom, zda ta či ona organizace této normě odpovídá a je tudíž regulérní či nikoliv.

První článek Starých povinností ukládá zednářům základní povinnost sdružovat osoby různého duchovního zaměření, které by se jinak nesetkaly a usilovat o jakési přirozené náboženství všem přijatelné. Z toho jsou vyloučeni pouze atheisté a libertini, osoby mravně zcestné. Všichni ostatní by tedy měli býti způsobilí k přijetí do tohoto svazku řídícího se zásadou lásky a tolerance. A toto praví první článek jediného uznávaného souboru zednářských konstitučních norem. Je to tedy zásada základního významu, je-li v prvním článku Povinností, a podle všeobecných zásad interpretačních mají býti ostatní ustanovení vykládána v duchu tohoto ustanovení základního. Namísto toho slyším v poslední době stále častěji mezi zednáři výroky, podle kterých je ta či ona zednářská organizace neregulérní, je neuznávaná, a o takových lóžích se říká, zejména v zemích německy mluvících, že jsou to lóže „koutové“, „Winkellogen“, které se musí tedy utíkat do ústraní, neboť nebyly uznány. Za neregulérní jsou prohlašovány i zednářské organizace čítající tisíce ba desetitisíce členů, a odium neregulérnosti padá i na také, které s tzv. neregulérními udržují přátelské styky a navštěvují jejich shromáždění. Bratři zednáři mezi sebou samými mají mnoho co dělat, aby se přiblížili při „opracovávání hrubého kamene“ k ideálu snášenlivosti a láskyplného pochopení a vytrhávali ze svých srdcí býlí duchovní pýchy.

Závěrem k této otázce možno říci, že viděno celoevropsky a snad i celosvětově, jeví se v zednářství spíše tendence dělící a odstředivé, přesto, že na úrovni „profánní“, zejména hospodářské, jsou zejména v Evropě snahy po integraci. Uznání zasluhují ty organizace, jež se snaží o stmelení celosvětového hnutí, jakými jsou či byly: Association maconique Internationale, která vznikla po druhé světové válce, nebo Universala Framasona Ligo (Universal League of Freemasons), založená roku 1905. Jejich snahy nepřekročily rámec nezdařených pokusů. Ani se po druhé světové válce nevzchopila ke skutečnému obnovení své činnosti a zanikla koncem padesátých let. Druhá organizace, jak ukazuje její název, vyrostla z esperantistického hnutí a trvá dodnes. Má pouze individuální členy a usiluje o navazování osobních kontaktů mezi zednáři různých, ale vždy „regulérních“ obediencí.

Když uvážíme všechny tyto slabé stránky zednářství jako celosvětového ideového hnutí, můžeme pokládat za důkaz síly jeho základních myšlenek, že přes tyto nedostatky neztratilo svoji přitažlivost a nadále sílí.