Většina pohrom a všeho toho, čemu svět říká zlo, vzniká jen tím, že lidé málo dbají, aby si ujasnili svůj cíl, a když jej nakrásně znají, že ne dost upřímně k němu pracují. Připadají mi jako řemeslníci, kteří mají a mohou vystavět mohutnou věž, ale přece na základy nevynaloží více kamene a námahy, než na základy nějaké chalupy.

Johann Wolfgang Goethe: Viléma Meistera léta učňovská

Smrt slouží životu tím, že zbavuje bytí závislosti na čase. Strach ze smrti je vlastně strach před ztrátou současného vědomí a před nabytím jiného. Snadnost umírání je tedy odvislá od toho, jak ten který jedinec je připraven na onen přechod.

Pierre de Lasenic

Práce jest jedinou poctivou cenou skutečných lidských zásluh; pověra, fatalismus a bázlivost a iluse vše omlouvající karmy, jež snadno kreslí přízrak klamné glorioly nad zvířecími lebkami pudových barbarů zdánlivě se kajících, patří do říše zlého ducha této planety, jako že světlem ducha moudrosti jest jasný rozhled, světlo, odvaha.

Pierre de Lasenic

Úsilí po vyzdvižení duševních vlastnostní provází snaha, aby se myšlenky, projevené v zednářství, rozšířily i na ostatní okolí. To se ovšem děje mimovolně, protože zednář, jehož zednářské učení pronikne, nemůže ani jinak jednati než podle zednářských zásad. Bylo by však chybou, kdyby se zednářství proto chtělo považovati za výběr vyvolených, povýšených nad ostatní lidskou společnost, a kdyby chtělo hromadně zasahovati do veřejných otázek, ježto by pak porušilo nezbytnou harmonii v lóžích. Ze základního duševního obohacování v zednářství vyplývá i činnost dobročinná, která nemá býti nikdy okázalá, honosná a nemá bažiti po uznání.

Rudolf Konrád

Zednářství není věcí, které lze se naučiti nebo kterou lze někoho naučiti, nazýváme je uměním a to uměním Královským, protože ze všech umění nejtěžším: uměním dobře žíti v souhlase s naučeními čerpanými ze symbolů.

Zdeněk Pokorný

Od stavby Chrámu Šalomounova uvnitř sama sebe přechází zednář k stavbě Chrámu Šalomounova pro celé lidstvo. Tato práce vnější, exoterická, je přímo podmíněna prací ezoterickou. Bez ní ztrácí svůj podklad a smysl a cíl, tj. stejně uzpůsobené a stejnými zásadami ovlivněné dělníky.

Leč nebuďme, drazí bratři, v této vnější práci zednářské příliš optimističtí. Ani jako jednotlivci zednáři ani jako celek nemáme žádné výkonné moci, abychom mohli kdekoli ve vnějším světě účinně zasahovati k lepšímu a sami si ušetříme mnohé trpké zklamání, nebudeme-li zednářství přikládat cílů, které nikdy nemělo, neboť nikdy nemělo praktického konkrétního programu. Můžeme jen působiti příkladem, nejsnáze v rodině, v širším okruhu podle svého sociálního a společenského postavení ti, kteří k tomu mají příležitost, přesvědčováním, dobročinností. Neprozrazujte nikomu z profánního světa, že jste zednáři, kéž váš příklad a vaše činy prozradí za vás, že jste dobrými lidmi.

Zdeněk Pokorný

Zednářský rituál toho kterého ritu je při pracích v tomtéž stupni vždy stejný a je předepsán rituální knihou. Základní rituál sestává ze slavnostního vstupu do chrámu, po němž následuje prověření, zda je lóže v bezpečí a jsou-li všichni přítomní zednáři příslušného stupně. Hlavním úsekem práce je přednesení „kresby“ či „stavebního kamene“, nedlouhé přednášky na předem určené téma, po které následují připomínky ze strany přítomných. Rozprava nemá vést ke střetovým projevům a sám rituál přímo vylučuje diskuze o politice a náboženství, lépe řečeno o náboženských vyznáních. Následuje uzavření lóže, které je jakýmsi zrcadlovým obrazem části úvodní. Slavnostní odchod z lóže má být doprovázen určitými akty, kterými se rituální zážitky upevňují a utvrzují. Významnou roli při celé rituálu hraje volba vhodných hudebních vložek a doprovodů,  která z celého jednání vytváří jednolitý působivý celek. Organizační zprávy a diskuzní rozhovory jsou v rituálu vyloučeny a mají své místo před ním nebo při následném společném stolování. Tím se dosahuje patřičného působení rituálu, přičemž je každému ponechána individuální svoboda pojetí přednesených myšlenek.

Působením rituálu a symboliky se takto vytvářejí v podvědomí i ve vědomé sféře určité kladné vzory, schémata myšlení a jednání, a ta potom mohou pozitivně ovlivňovat jednání jednotlivců třeba v krizových situacích nebo dlouhodobě přetvářet vztahy k lidem, přírodě, kosmu a síle, jež je stvořila. Konkrétní obsah  si však u těchto schémat vkládá každý jednotlivec sám, je v tomto směru svobodný, nezatížený nějakými dogmaty, jedná podle svého vnitřního založení a povahy.

Blahoslav Janeš

Jest možno si představiti, že kdysi fyzické zákony byly vratké, že nebyly přijaty všemi zjevy přírodními, ale vytvářely se až se konečně staly nevyhnutelnými. Totéž je i se zákonem mravním: my jej vytváříme.

Stavíme, stavíme sebe samy a z nás budeme budovati zdi a cimbuří budovy lidstva, dychtícího po výšinách. Těm, kdo po těchto výšinách nedychtí, těm patří země, její bláto a její tma. Nesmíme odpočívat, neboť  i ve spánku řádí nepřítel. Nesmíme se staviti, neboť kdo nepokračuje, jde zpět nezadržitelně a konečně zůstane mezi kamením pod hradem.

Dovolte, abych se při této příležitosti zmínil o něčem, o čem bychom měli častěji přemýšleti a raditi se. Je to způsob, jakým se máme říditi v dobách dnešních, kdy celý svět má nějaké slovo nařknuté, ale nemůže, nemá schopnosti ho doříci, proto se celý jeho okolní život potácí bez jakéhokoliv pevného a jasného cíle. Poohlédněme se tedy na toto měnivé okolí a hleďme v něm zachytiti co zůstává stálé a neměnitelné, abychom to mohli použíti za kameny základní a za nosné sloupy při budoucí stavbě. Jsme především nuceni uznati, že ve všech odvětvích našeho života najdeme polovici jevů, jichž použíti nelze a které dlužno již předem ze stavebního materiálu vyloučiti. Jsou to prvky velmi omýlané, ač se jich budovatel bojí nebo štítí. Jsou to nectnosti jednotlivců anebo celých vrstev, které rozleptávají čistou činorodou vůli a tím znemožňují celé dílo.  Z nich jsou nejnebezpečnější tři, které si založily u nás stálá a pevná sídla, odkud vysílají své ničivé paprsky. Jsou to tyto:

Samoláska, nebo sobectví, pak povrchnost a poživačnost. Okolo těchto tří potentatů rojí se jejich poslušní služebníci, jako pro sobectví nesnášenlivost, rozpínavost, panovačnost, zlomyslnost, mstivost. Trabanti* druhé vládkyně povrchnosti jsou: lenivost, duševní slepota, nekázeň a třetí mocnosti, poživačnosti: hmotařství, smyslnost, závist, necitelnost a pro všechny tři ještě mnohé další.

Alfons Mucha