Uvedená otázka souvisí se širším problémem úkolu obou pohlaví v zasvěcovacích společnostech a jejich podílu na duchovním vývoji lidstva. Hlubší úvahy na toto téma by přesáhly rámec této informativní práce a proto se chceme omezit na zjištění, že již více než jedno století se kyvadlo dějinného vývoje vrací zpět, ve prospěch ženy a jejího postavení ve společnosti. Hnutí za lidská práva nabývá na síle již od doby francouzské revoluce a není náhodou, že ve Francii je nejvíce organizací, které přijímají v té či oné formě ženy. Je pozoruhodné, že nejstarší zmínky o ženách v této sféře s označením „sestry“ nacházíme ve starodávných korporačních rukopisech či stanovách, např. z Chesteru z roku 1327 a ve „fabric rolls“ z Yorku z let 1350 a 1352. Rovněž statuty lóže Yorské roku 1693 hovoří o členech mužského a ženského pohlaví.

Andersonovy Konstituce či Staré Povinnosti účast žen v zednářství zásadně odmítají a toto pravidlo zůstává platným v převážné části světového zednářství až dodnes.

Úlohu ženy v zasvěcovacích společnostech nelze podceňovat již z toho důvodu, že schopnost intuice a jemnějších vnímání, kterou je žena nadána, je vhodným doplňkem racionálního myšlení muže a vytváří s ním vyrovnaný celek. V tomto duchu ukládá již starý anglický manuskript řádu stavební hutě v Hallivedu z r. 1390, zmiňovaný brazilským badatelem Gervasiem de Figueiredo, že mistři mají spolu jednat „jako bratři a sestry“.

Snahy o řešení otázky žen v zednářství se datují od 30. let 18. st. Jejich kolébkou byla Francie. Anglie naproti tomu dávala přednost, v duchu konceptu mužských klubů, vždy oddělování obou pohlaví, a to i v jiných organizacích vzniklých v anglosaském světě, např. v Rotary-clubech.

Řešení organizačního začlenění žen do zednářských organizací je v podstatě trojí:

vytvoření tzv. adopčních lóží při lóžích mužských, pod vedením úředníků-mužů,

vytvoření vlastní organizace tzv. smíšeného či společného zednářství zvaného též co-masonerie,

a posléze vytvoření zednářství čistě ženského. A to může být opět zcela nezávislé jako je Grande Loge Féminine de France, nebo jde o samostatné útvary spojené pouze na řídící úrovni s organizací mužskou jako americký Order of the Amaranth. Organismy čistě ženské nezdůrazňují ideu stavby Šalamounova chrámu a prvky ryze stavitelské – v přeneseném smyslu – a proto se řadí spíše k útvarům parazednářským.